Psina

Život s welššpringrem je jedna velká psina.


úterý 19. ledna 2016

Můj život s welššpringry

Je to již 19 let, co do mého života vstoupilo plemeno welsh springer spaniel. Když můj otec složil zkoušky z myslivosti, nastala zcela samozřejmá otázka, jakého loveckého psa si pořídit. Při hledání toho správného plemene pro nás jsme u našeho příbuzného zcela nečekaně poznali jeho welššpringra Dona z chovatelské stanice Jikran. Po tomto setkání bylo rozhodnuto, že tím pravým společníkem pro naši rodinu bude welššpringršpaněl.
A měli jsme štěstí, když v chovatelské stanici Jikran právě očekávali vrh štěňátek po stejných rodičích, jako pocházel Don. V srpnu roku 1990 jsme si domů přivezli našeho prvního welššpringra Ernyho Jikran, kterému jsme ale po celý jeho život říkali „Endy“.
V té době jsem již navštěvovala myslivecký kroužek u paní Ludmily Landovské, díky které se mi otevřel svět myslivecké kynologie. Setkání s paní Landovskou mě ovlivnilo na celý další život, vděčím jí za spoustu věcí, které se staly, a spoustu rozhodnutí, která jsem učinila. Paní Landovská mi velmi pomohla při výcviku Endyho a ze mě vychovala myslivce. Naše přátelství, kterého jsem si vždy velmi vážila, trvalo 19 let a bylo ukončeno až její smrtí v roce 2009, v jejích nedožitých 95 letech. Je pro mě velkou ctí, že jsem mohla poznat a přátelit se s paní Ludmilou Landovskou, člověkem, který celý svůj život zasvětil myslivosti, chovu a výcviku loveckých psů a který byl ochoten vždy pomoci.
Náš Endy byl rozený lovec, takže usměrnit jeho „vášeň pro lov“ bylo občas tvrdým oříškem, ale podařilo se. Dnes, s odstupem let, mám ale pocit, že spíše vychovával on nás. Přesto složil Endy podzimní zkoušky a byl platným pomocníkem při lovu. Díky Endyho výbornému exteriéru se mi otevřel také svět psích výstav, na kterých jsme byli úspěšná dvojice. V roce 1994 jsem vstoupila do „Klubu chovatelů loveckých slídičů“ a z Endyho se stal chovný pes. V roce 1996 jsem úspěšně složila zkoušky z myslivosti a byla slavnostně pasována na myslivce, a tak jsme byli v rodině myslivci dva.
O rok později jsem spolu s Endym odjela na pozvání na krátkou dovolenou na Moravu. Ani jeden z nás netušil, že se za krátkou dobu do místa naší dovolené vrátíme a zůstaneme zde žít a rozšíříme chovatelskou stanici Ivančice o mě a mého chovného psa Endyho. V Ivančicích jsem v roce 1998 vstoupila do místního mysliveckého sdružení jako historicky druhá žena.
Můj odjezd na Moravu způsobil to, že má rodina přišla o rodinného kamaráda a táta o loveckého psa. Rodičům se moc stýskalo po welššpringří duši a myslivec bez psa je pouze poloviční myslivec, a tak si v roce 1998 koupili welššpringří slečnu Coru ze Slovákové.




"Endy" a Petra na první výstavě

V květnu 2009
Petra Šilbergerová

Žádné komentáře:

Okomentovat